Zkuste dát ženě otázkou, jaká převratná situace v jejím životě ji nejvíce překvapila. Téměř každá vám pak odpoví, že to byla chvíle, kdy se poprvé stala mámou, období po tomto prvním porodu. Porod je velmi přelomovou životní zkušeností každé ženy. Nás spíše z hlediska lidství i psychologie překvapuje situace, kdy i v době neomezeného množství informací o porodu umí všechny ženy pořádně překvapit.
Tato oblast života žen je naprosto odtabuizována, k dispozici jsou řady videí, fotografií, přednášek, historek, informací o přítomností otců u porodu, nejrůznějších psychologických studií všech možných typů rodiček – od deviantních po společensky příkladné a alternativní.
I přes veškeré informace a odkrytá tabu, nás pocit prvního mateřství šokuje a zároveň je jedinečný i přesto, že máme celých devět měsíců na to, abychom se na něj náležitě připravily. Mnoho žen zvládá fyzické prožitky i tělo mnohem lépe, než vlastní psychiku i bez předchozích zkušeností s touto situací. Dokážeme si poradit také s tím, jak snášet bolest a následné hojení, které lze naprosto bez problémů řešit tím, že si po porodu (ať už klasickém či císařským řezem) s prvním jídlem vezmeme přídavné enzymy (například Wobenzym). My však momentálně nemáme na mysli to, jak odstranit fyzickou bolest a urychlit hojení jizev. Jde nám o to, že se jako ženy cítíme po porodu „jinak“, protože teď jsme matkami my, ženy, které až doposud byly pouze dcerami.
Pak nastane dlouhé období, kdy nás neustále něco udivuje. Zářným příkladem pro nás může být období jakéhosi pokání, kdy zjišťujeme, že při výchově svého dítěte používáme stejné vzorce jako naše matka, kterou jsme kvůli tomu až doposud nechápaly. Šokuje nás to, jakým způsobem reagujeme na horečku či bolest bříška, jak jsme hysterické či apatické samy na sebe při pohledu na nepořádek v bytě, jak se náš vztah otřásá v základech, když je otec naprosto mimo i jako spolutvůrce našeho dítěte. Proč to tak je? Proč nedáme na rady zkušenějších stejně jako u Wobenzymu? Proč nebereme věci s naprostým klidem i když to partnerovi i sobě neustále slibujeme? Prostě proto!
