Klimatická krize, ekologie, udržitelnost – všechny tyto pojmy se na nás valí ze všech stran a jsou denně skloňována médii i lidmi v našem okolí. Někteří tento trend ale zcela ignorují. Mezi takové patří i výrobci levného oblečení, jejichž stopa zůstává ve vodě, ve vzduchu i v půdě.
Co je rychlá móda?
Rychlá móda, tzv. fast fashion, je neustále se měnící dostupná móda za velmi nízké ceny. Takové oblečení je vyráběno v obrovském množství bez ohledu právě na životní prostředí nebo pracovní podmínky zaměstnanců. Při výrobě jsou používané nekvalitní látky, častokrát na jedno použití.
TIP: Chcete se vyhnout rychlé módě a mít jistotu, že nosíte oblečení pouze z kvalitních látek? Navštivte galanterii a zkuste si ušít vlastní trendy kousky.
Negativní následky textilní výroby
Plýtvání vodou je obecně velký problém nejen při masové výrobě, ale i v domácnostech. Podle odhadů jen textilní a oděvní průmysl spotřeboval v roce 2015 celkem 79 miliard m3 vody. Například americký trh pouze výrobou oblíbených kalhot ročně spotřebuje 2 biliony litů vody.
Na výrobu jednoho bavlněného trička je tak při výrobě spotřebováno 2 700 litrů pitné vody. Pro představu, takové množství by stačilo jednomu člověku na pití na 2,5 roku. A při výrobě 1 džín je spotřebováno více než 4 500 litrů vody.
Kromě toho je to také potřeba hektarů a hektarů půdy pro pěstování bavlníku, který je jeden z nejžíznivějších v naší flóře. Právě pěstování bavlníku má za následek vysychání Aralského jezera, které je momentálně na 1/10 své původní velikosti. Dále vysychání postihuje řeku Indus nebo Rio Grande.
Nejenže textilní průmysl má neskutečnou spotřebu vody, ale stojí až za ⅕ znečištěné vody na světě, to je 20 % celosvětového znečištění vody. K znečištění dochází při barvení a konečné úpravě výrobků, při které se používají nezdravé až toxické látky.
Právě praní syntetických materiálů každým rokem vyprodukuje až 0,5 milionu tun mikrovlákna, která jsou následně vypouštěna do oceánu. Při praní 1 várky polyesterových oděvů může být uvolněné až 700 000 mikroplastových vláken, které se dostávají do oceánu a následně skončí v našich žaludcích společně s rybami a jinými vodními živočichy.
Mnozí z vás jistě také zaznamenali problém emisí skleníkových plynů. Hodně zemí usiluje o snížení produkce uhlíku zpřísňováním emisí vozidel apod. Věděli jste ale, že podle odhadů má módní průmysl na svědomí až 10 % celosvětových emisí uhlíku? To je více než zvládne vyprodukovat celá letecká a námořní doprava dohromady. Na jedno tričko vyrobené z polyesteru tak připadá 5,5 kg uhlíku.
TIP: Chcete snížit svou uhlíkovou stopu a zátěž životnímu prostředí? Podívejte se na naše tipy pro alternativní bydlení.
Každý z nás má jistě v šatníku kousky, které nenosí a přesto svůj šatník neustále doplňujeme. A když už je čas šatník protřídit, oblečení končí buď v popelnici nebo v oděvních kontejnerech s dobrým úmyslem, že někomu třeba ještě pomohou. Věděli jste ale, že až 90 % textilií darovaných na charitu nakonec stejně končí ve spalovnách či skládkách?
Od roku 1996 se množství zakoupených oděvů v EU zvýšilo o 40 %. Každý Evropan tak ročně vyhodí asi 11 kg textilu. Textilnímu průmyslu se tedy ročně připisuje až 80-90 milionů tun odpadu. Pouze 1 % celosvětového textilního odpadu je znovu recyklováno.
Na trhu se můžete setkat také s oblečením z viskózy či modalu, pro jehož výrobu je potřeba přírodní celulózový základ. Jelikož je polo-syntetický materiál třetím nejpoužívanějším textilním materiálem na světě, dochází k rapidnímu odlesňování. Každým rokem je kvůli výrobě těchto látek pokáceno asi 70 milionů stromů. Tím je narušen celý ekosystém naší planety – od vymírání živočichů až po nemožnost vstřebávat oxid uhličitý.
Přestože samotná výroba textilu má mnohem větší podíl na světových emisích než lodní či letecká doprava, je nutné i tyto emise k celkové produkci uhlíku připočítat. Na každém kusu oblečení dnes narazíte na cedulku s nápisem “Made in” a na drtivé většině se tam objevují západní země. Dochází tak k importu výrobků ze zemí mimo EU, které je prakticky vždy převáženo lodní dopravou, následně vlaky a automobily. Při přepravě se uvolňují fosilní paliva, která aktivně přispívají ke globálnímu oteplování.
Kromě přírody umí textilní průmysl celkem úspěšně zanedbávat i své zaměstnance. Právě v módním průmyslu pracuje více než 40 milionů lidí. Výroba textilu je ve své podstatě situována pouze na západ (Bangladéš, Čína, Vietnam, Indie, Thajsko,..), kde taky pracuje většina dělníků, kteří stojí za výrobou trička, které máte právě na sobě.
Někdo tyto zaměstnance nazývá novodobými otroky, kteří pracují za minimální mzdu v nelidských podmínkách primitivních továren. Jistě narazíte na spoustu dokumentů, příběhů a videí, které ukazují skutečnost, která se schovává za těmito módními kousky.
TIP: Koho téma zaujalo, může se zkusit podívat na Fairtrade nebo vyhledat projekt Fashion Revolution, které se tomuto problému blíže věnují.
Řešení
Řešení takto gigantického problému se hledá jen těžko. Ale dnes už spousta zemí a EU podniká kroky, kterými chtějí dosáhnout snížení negativních vlivů textilního a oděvního průmyslu. Mezi takové kroky patří nejrůznější ekologická označení a certifikáty, směrnice o odpadech nebo projektech na recyklaci.
Tím nejideálnějším řešením by byla ale cirkulární ekonomika, kdy je staré oblečení znovu použito a neustále by ve světě kolovalo v různých formách. Prostě a jednoduše – nic neskončí v popelnici a vše je znovu použito.
TIP: Podnikáte? Podívejte se na tipy pro importéry zboží o certifikaci jejich výrobků.
Závěr
Na závěr lze konstatovat asi jen jedno. Člověk vždy musí začít sám u sebe. Někdo si možná řekne, že jeden ekologicky smýšlející člověk nic nezmůže. Ale co když svým ohleduplným chováním nakazíte i rodinu a své známé a ty potom svou rodinu a jejich známé? No a kdo ví, třeba jednou dospějeme i k fungující cirkulární ekonomice.
Klára Kohoutová, PoctiveSEO.cz
